úterý 23. srpna 2011

Slovensko - Demänovská jaskyňa Slobody

Jirka a Matěj byli někde nahoře v horách a my ostatní jsme si po náročné túře předchozího dne chtěli trochu orazit. :) Takže byl čas vyrazit do jeskyní, kterých v této oblasti je několik a byl by hřích se do alespoň jedné nepodívat. Nicméně vzhledem k cenám vstupného bychom jich asi ani víc nenavštívili. :) Vybrali jsme si Demänovskou jaskyni Slobody... i když ledová jeskyně v tom samém údolí by asi také nebyla vůbec špatná. :))

Projeli jsme mnoho a mnoho serpentýn a dojeli do Liptovského Mikuláše a pak ještě 13 km dál do Demänovské doliny. A ocitli jsme se na území národního parku Nízké Tatry, v národní přírodní rezervaci Demänovská dolina a v národní přírodní památce Demänovské jaskyně... Tedy nejdřív jsme se ocitli na parkovišti, kde na nás okamžitě naběhl chlapík a obral nás o nějaké peníze. Hm, budiž. Ale až pak jsme se dozvěděli z informační cedule, že prohlídky "exkluzivního" okruhu jsou jenom jednou denně. Takže jsme měli smolíka a museli jsme na "tradiční". :) Od parkoviště ke vstupní budově vede ještě asi 400 m dlouhá naučná stezka.

Vstupní budova

Vyplázli jsme každý 7 € za vstupenku... ale už se nám nechtělo dávat 10 € za focení či natáčení, takže jsme fotili na tajňačku. Tak pardón. Nicméně cena je to dost přemrštěná, zvlášť když v českých jeskyních se platí za focení 40 Kč. :) Pak se děje, že půlka výpravy fotí tajně a správa jeskyní z toho stejně nic nemá. :) Jejich věc. :) Na prohlídce na nás čekalo 1150 m, převýšení 86 m a 913 schodů. Teplota v jeskyních se celoročně pohybuje mezi 6,1 - 7 °C, tak jsme se na to poctivě připravili a všichni jsme si připnuli nohavice k našim kalhotám. :) Trochu jsem nechápala, že tam lidi chodí běžně v kraťasech a v tričkách a to i s malými dětmi. Nakonec ale na trase zima nebyla, protože se pořád chodilo do schodů. :))

Do jeskyní se pak nahrnulo strašně moc lidí najednou, základní informace nám řekli všem najednou, ale pak nás rozdělili na tři skupiny. Naše byla naštěstí nejmenší a poslední. :)

Prostor jeskyně

Jeskyně přestavují nejpestřejší část Demänovského jeskynního systému. Vznikly erozí v druhohorních střednětriasových tmavošedých gutensteinských vápencích, která patří ke krížňanskému příkrovu. :) Jojo, tak přesně tohle jsme se nikdy pořádně nebyla schopná naučit, ale názvy jsou to zaryté dost hluboko. :)) Celková  délka jeskynní je přes 8 km a my jsme viděli jen něco přes kilometr... No, ne že by se mi chtělo pochodovat v podzemí takovou dálku. :) Jeskyně byly objevené v roce 1921 a už o tři roky později byla jeskyně zpřístupněna veřejnosti. 

Krápníková výzdoba

Stalagmit

Nejzajímavějším místem pro mě byla rozhodně podzemní řeka Demänovka, jejíž tok se tu docela hlasitě projevuje, což je prostě dost zvláštní. :) Řeka pramení v nekrasovém území pod hřebenem Nízkých Tater a do podzemí se dostává na Lúčkach. Na povrch se pak dostává severně od Demänovské jaskyně Slobody. Řeka je dlouhá celkem 19 km a v Liptovském Mikuláši se vlévá do Váhu.

Demänovka tekoucí podzemními prostorami

Jeskyně se skládají z chodeb, dómů a síní, které se vyvinuly v době pleistocénu v šesti úrovních. V nejnižší úrovni teče výše zmíněná Demänovka. Výzdoba jeskyní je opravdu neskutečně hojná a je tu hodně krápníků. Krápník se po slovensky řekne kvapeľ, což je pro mě neuvěřitelně půvabné slovíčko a dost mě rozesmává, ani nevím proč. :))  Zastoupeny jsou tu rozmanité formy od drobných brček, přes stalagtity (visiaci kvapeľ), stalagmity (stojaci kvapeľ) po stalagnáty (stĺpový kvapeľ).  Místy jsou sintry tak bohaté, že tu jsou krápníkopády (no, tak asi spíš sintropády:)). Zbarvení vápence není také nudné - místy jsou ve vápenci příměsi železa a manganu a krápníky jsou zbarveny do různých odstínů červené, hnědé a žluté.

Barevné vrstvičky v řezu sintrem 

Při prohlídkách je k vidění i několik jezírek... Ale na naší trase bylo asi jenom to jedno, co je na fotce. :) V mělkých jezírkách Velkého dómu vznikají jeskynní perly (kulovité útvary podobné hrachu), tam my jsme ale nebyly, protože ten je součástí jenom exkluzivního okruhu. :) Ale asi ty jeskynní perly nebudou jen tam, protože je na jedné fotce mám. :)

Smaragdové jezírko

V jedné části jeskyní vede prohlídková trasa přímo mezi krápníky, dokonce tu muselo být mnoho krápníků zničeno, aby se tudy vůbec dalo projít. To je něco naprosto neuvěřitelného být všemu tak blízko. Hodně krápníků je popadaných, ale to už se stalo před nějakou dobou, protože už zarůstají do dalšího sintru. Výborný je pohled ke stropu na jednotlivé krápníky, kde je dobře vidět jejich kruhovitá stavba a to, že jsou uprostřed duté. :) 

Zde je krásně vidět koncentrická stavba každého krápníku

A naposledy krápníky :)

Pohybovat se v nějakých normálních nadmořských výškách bylo toho dne fakt za trest... Teploty dosahovaly snad 40 °C nebo to není možné... No, dobře, tolik to asi nebylo, ale slunce škvařilo opravdu neskutečnou silou. Nahoře v horách musel být proti tomu chládek. :) ... Jeli jsme do Liptovského Mikuláše a zalezli jsme do hospody... Chtěla bych napsat, že do první, kterou jsme uviděli, ale zase tak jednoduché to nebylo, když jsme chtěli něco k jídlu. :) V několika hospodách, které jsme zkoušeli, totiž nevařili. Nakonec jsme našli jednu pizzerii... Žádná sláva to ale také nebyla. Dala jsem si svou oblíbenou špenátovou pizzu, ale nebyla to žádná pizza, ale spíš slaná buchta. :) A navíc se ani nedala sníst celá, což je také dost zvláštní. :D

Při hledání hospody jsme narazili na jednu z nemnoha památek v Lipovském Mikuláši - na kostel sv. Mikuláše (ó, jaké překvapení!). Kostel je nejstarší budovou ve městě a také největší raně gotickou stavbou v Liptově. Kostel byl založen kolem roku 1280 a dominuje mu vstupní věž v průčelí stavby. Dovnitř jsme se nepodívali, hlad byl silnější. :))...  Před kostelem stojí socha slovenského básníka Janka Krala (1822 - 1876), který se v Liptovském Mikuláši narodil.

Kostel sv. Mikuláše...  v Liptovském Mikuláši :)

Protože byl opravdu horký den, jeli jsme se vykoupat k Liptovské Maře. Pláž je placená... ale to jsme se dozvěděli až mimochodem těsně před naším odchodem. My jsme sem totiž vlezli z druhé strany. :) A neměla jsem pocit, že bychom tam lezli nějak násilně - až na ten povalený plot, ale to mohla být i náhoda. :)) Nicméně, pořád lepší, než se jít koupat do Tatralandie nebo Thermal parku Bešenová, jenom jsme jeli kolem a praskalo to tam ve švech. :) Všem se nám moc líbily ty loďko-chaty... To už je malinko snobárna, že? :)

Chatky na břehu... :)

Pohodička tu vládla... Nízké Tatry na nás vesele mrkaly. A mě se moc pěkně četla knížka (Harry Potter, díl už nevím). :)... a také se tu pěkně dřímalo. :)

Liptovská Mara a zdvihající se Nízké Tatry

Jojo, dnešek byl opravdu odpočinkovým dnem jak se patří. :) Večer se ozvali kluci, že mění plány a vrací se už do Zuberce. Kuba pro ně dojel ke Zverovce, aby ještě nemuseli pěšky těch pár kilometrů do Zuberce. Zmožení vypadali, když se vrátili. ;)) Všichni jsme si dali večeři a my ostatní jsme plánovali trasu, kterou půjdeme druhý den... (kupodivu se jim s námi nechtělo :D).


Další informace:
- stránky Demänovské jaskyně Slobody
- oficiální stránky Liptovského Mikuláše (a tady o kostelu)
- ubytování a turistika - Liptovská Mara

3 komentáře:

  1. Mám strašně ráda jeskyně, a tehle je vážně moc pěkná. Paráda:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeskyně také můžu! :) A to si vezmi, že tato je nafocená tak mizerně, že se vůbec nedalo zachytit, jak je to tam skvelý. :) Velké prostory plné krápníků roztodivných tvarů... a hlavně hučící podzemní řeka. To jsem jinde neviděla. Určitě to tu stojí za návštěvu.

      Vymazat
  2. To je už dobre dávno, čo som tam bola naposledy...

    OdpovědětVymazat

Díky za komentář, thank you for your comment! :)