Pálava VIII. - cesta domů

Tak... nadešel den, kdy jsme se měli sbalit a vrátit klíčky od "naší" chatky. No, nechtělo se nám moc domů, to je pravda. :) Na druhou stranu - sobota byla prvním dnem, kdy nesvítilo sluníčko, takže to bylo asi znamení, že už opravdu máme jet domů. :)

Ale řekli jsme si, že se ještě musíme zastavit ve vinotéce v Pavlově, abychom domů dovezli nějaký ten burčák a případně dokoupili ještě nějaké víno. Když jsme tam přišli, zrovna tam paní šenkýřka masakrovala komáry, kterých všude poletovalo požehnaně. :) Tak jsme jí pomohli s vyvražďováním a také jsme se zdrželi ochutnávkou ledového vína. :) Vlastně jsme také museli počkat, než vinaři dovezou burčák... Asi se tu hodně pije a na nás nic nezbylo! :) Asi jsme nebyli jediní, co na něj čekali, protože tu najednou byl nečekaný frmol, že jsme si i sami museli načepovat víno a burčák. :) To bylo to pravé rozloučení s Pálavou. ;)

Když je ve vinotéce frmol, natočíte si víno ze sudu sami :) (foto: Lenka)

Ty dvoulitrovky burčáku jsme měli celkem tři, takže se každou chvíli v autě odpouštěl vzduch, aby nám ty poklady neexplodovaly! :D

Cestou jsme si udělali malou zastávku u větrného mlýna v Lesné. Prostě se nám líbil, když jsme ho viděli z dálky z auta, tak jsme se u něj zastavili. :) Mlýn byl postaven roku 1850 rodákem z Lesné - zednickým mistrem Franzem Czerným. Do roku 1964 sloužil mlýn armádě a pak tu JZD skladovalo obiloviny. Po roce 1987 byl mlýn opraven za účelem otevření restaurace, která je tu i dnes. Ale my jsme si nic k jídlu nedali a radši jsme jeli dál. :)

Mlýn kdesi po cestě :) (foto: Jirka)

Měli jsme namířeno do Vranova nad Dyjí, ale než jsme tam dojeli, zastavili jsme na boční silničce v serpentinách a šli jsme na vyhlídku, odkud je na Vranov krásný pohled. Náhodou jsme se ocitli u Mnizskova kříže. Masivní sokl se sloupem a křížem z mosazného plechu nechala postavit hraběnka Helena z Mnizsku - Lubomirská pro svého zesnulého manžela, jehož vyhlídka na tzv. Křížovém vrchu byla oblíbená. Kříž tu stojí od roku 1846.

Mniszkův kříž (foto: Lenka)

Z vyhlídky je krásný pohled na zámek, jehož dominantu tvoří nejvýše položená část, ve které je Sál předků. Směrem po proudu řeky Dyje se otevírá pohled na údolí, kde je masiv Hamerských vrás, které jsou z bítešské ortoruly. :) Teda jo, symbolicky jsem byla blízko legendární bítešské ortoruly asi týden po tom, co jsem dokončila školu! :)))

Státní zámek Vranov nad Dyjí (foto: Jirka)

Dlužno říct, že výhled byl tak krásný, že jsme si z toho sedli na zadek... :) Tři z nás obrazně a Péťa doopravdy... Nicméně měla fakt kliku, že z prudkého srázu nesjela dolů. No, dost nám zatrnulo, když jsme ji viděli! 

Autem jsme sjeli dlooouhými serpentinami do Vranova, abychom zase vyjeli na protější kopec. Dost rozmanitý terén tu mají. :) Zaparkovali jsme u jednoho pole a sešli kousek níž a už jsme byli u zámku. Teda za sebe můžu říct, že jsem okamžitě Vranov nad Dyjí začala považovat za nejhezčí zámek u nás. :)

Most vedoucí k zámku (foto: Jirka)

Akorát paní baba v pokladně mi trochu zkazila náladu. Hodně trvala na tom, že nás nepustí všechny jako studenty. ;)) Na tomto místě stával původně románsko-gotický hrad, ze kterého zůstaly zachovány dvě hranolové věže, část hradeb a několik budov v předhradí. Po požáru v roce 1665 nechali zámek do současné podoby přestavět hrabata z Althannu. Na konci 17. století byl postaven již zmíněný Sál předků a později zámecká kaple Nejsvětější Trojice. Stalo se tak podle plánů Jana Bernarda Fischera z Erlachu. V 18. století byly přestavěny obytné budovy. Z konce 18. století pochází i štuková a tapetová výzdoba v prvním patře zámku, která je dodnes zachována. Dnes je zámek jedním z nejhezčích příkladů středoevropského baroka.

Poté zámek získali polští šlechtici Mnizskové. Stanislav Mniszek v roce 1816 kupuje továrnu na kameninu, která do té dobry příliš neprosperovala. Postupně z ní buduje velký a prosperující závod. Kameninové výrobky jsou často zdobeny výjevy ze zámku a okolí. Na zámku je mnoho výrobků z kameniny vystaveno a dotváří tak osobitý interiér. 

Nádvoří zámku (foto: Jirka)

Teda v době, kdy údolí Dyje nebylo tak silně zalidněno, musel být výhled ze zámku parádní... i když vlastně i dneska stojí určitě za vidění. :)

Výhled na údolí Dyje (foto: Jirka)

Prohlídka zámku byla hodně zajímavá, provázel nás mladík, který o historii dost věděl a zároveň si to nekuňkal pro sebe. :) Výhodou také bylo, že nás na prohlídce moc nebylo, což je vždycky zajímavější. Hodně mne překvapily interiéry, protože během prohlídky jsme navštívili např. obkládanou koupelnu, salony spjaté se spirituální alchymií, úchvatnou knihovnu a další zajímavé místnosti. Skoro v každé z nich byly řezané i hrnkové květiny a na stolech mísy s ovocem. Opravdu pěkné! :)

Další lokaci jsme do GPSky zadali Třebíč... Cesta nás vedla ani nevíme kudy, ale najednou jsme se vynořili v Jaroměřicích nad Rokytnou, kde se prostě nedalo nezastavit. :) Škoda jenom, že tou dobou se už drobně rozpršelo...

... před zámkem v Jaroměřicích nad Rokytnou (foto: Lenka)

Původní středověká tvrz byla v 16. století přestavěna na renesanční zámek. Do barokní podoby se zámek vyloupnul mezi lety 1700 a 1737, kdy panství vlastnil rod Questenbergů. Současně se stavbou budovy vznikala i krásná zahrada ve francouzském stylu. Na druhé straně říčky Rokytné přechází zahrada do anglického parku. My jsme se podívali jenom do francouzského parku a ještě za deště, ale i ten byl krásný, byly tu staré kamenné lavičky a sochy, květinová bludiště a tvarované stromky a keře... Jo, za slunečného počasí to tu musí být skutečně paráda. :)

Zámecký park (foto: Lenka)

V bezprostřední blízkosti kostela stojí kostel sv. Markéty, který spolu se zámkem vytváří příklad vrcholného baroka. Od roku 2002 je kostel chráněn jako národní památka. Před stavbou nového chrámu tu asi po čtyři staletí stával původní kostel. Starý kostel byl velmi poškozen při požáru v roce 1631. Jeho obnova probíhala jenom velmi pomalu a v roce 1737 přestavěn do současné barokní podoby. Kostel nechal postavit Jan Adam z Questenberku. Kostelu dominuje kupole a dvě téměř čtvercové věže vysoké asi 40 m. No, až příště nebudu vědět, kam bych chtěla na výlet, tohle je jeden ze skvělých typů. :)

Zámek Jaroměřice nad Rokytnou (foto: Jirka)

Škoda jenom, že jsme sem dorazili v době, kdy už se zámek zavíral... Což znamenalo, že jsme prošli do zámeckého parku, ale vstup zpátky už zamkli a my jsme museli zámek obejít druhou stranou. :) Ale stejně už jsme neměli čas, protože nás ještě čekala dlouhá cesta domů.

Nicméně, původní plán jsme dodrželi a do Třebíče dojeli. I když jsme se tu zdrželi asi tak půl hodinky... Vlastně je zvláštní, že jsem tu ještě nikdy nebyla, když v Třebíči mám příbuzné. :) Zamířili jsme nejdříve na náměstí, které je teda docela velké a kolem stojí hezké historické domy. K nejzajímavějším z nich patří renesanční tzv. Malovaný dům. Dům postavil v 16. století benátský kupec Francesco Calligardi a zřídil v něm obchod s koloniálním zbožím. Sgrafitová výzdoba domu byla později přemalována vápnem a znovu odkryta byla až v roce 1903. V současné době je v domě informační středisko, galerie a obřadní síň. 

Renesanční dům na třebíčském náměstí (foto: Lenka)

Ulice mírně stoupající z náměstí kolem Malovaného domu nás dovedla k jedné z dominant Třebíče - ke kostelu sv. Martina.  Kostel byl vybudován v druhé polovině 13. století. V roce 1716 byla původně samostatně stojící stavba spojena s městskou věží, v té době byly k budově přistaveny ještě dvě boční kaple. Dnešní podoba je z roku 1905 podle návrhu brněnského architekta Welzla. Městská věž byla původně součást opevnění, věž má až po vrcholek kříže 75 m. Hodiny na věži mají v průměru 5,5 m a řadí se tak k největším na evropském kontinentě. Věž je v návštěvních hodinách přístupná... musí z ní být hezký pohled na město! :)

Kostel sv. Martina (foto: Lenka)

Potom jsme přešli přes most přes řeku Jihlavu a dostali jsme se do židovské čtvrti, která je součástí světového dědictví UNESCO od roku 2003. Třebíč kdysi patřila k důležitým centrům židovské kultury na Moravě a zachovalá židovská čtvrť ukazuje na soužití židů a křesťanů. Je zde zachováno asi 120 obytných domů a další budovy jako radnice, synagoga, rabinát, škola či chudobinec. Samozřejmě je tu i židovský hřbitov s obřadní síní, ale ten jsme při procházení čtvrtí neviděli. 

Ulička v židovské čtvrti (foto: Lenka)

Na některých domech jsou připevněny cedule s popisem jeho historie. Škoda jen, že jsme měli na prohlídku tak málo času, protože by určitě bylo zajímavé projít si celou čtvrť a podrobně si pročíst cedule.

Židovská čtvrť v Třebíči (foto: Lenka)

Židovská čtvrť v Třebíči na nás dýchla neopakovatelnou atmosférou, která byla ještě podpořena pošmourným počasím, které ten den panovalo... Nicméně doufám, že se sem brzy podíváme znovu. Před námi byla dlouhá cesta zpátky, docela pršelo, byla mlha a tma, tak se nejelo moc pohodlně. Ale dojeli jsme v pořádku my, burčák i lahve vína. :) A to už je definitivní konec výletu na jižní Moravu. Těším se někdy na viděnou. :)

Další informace:

- Větrný mlýn v obci Lesná

- oficiální stránky státního zámku Vranov nad Dyjí, stránky zámku Jaroměřice nad Rokytnou
- Třebíč v UNESCO, virtuální prohlídka památek UNESCO, 

- www.hrady.cz - větrný mlýn, Mnizskův kříž, zámek Vranov nad Dyjí, zámek Jaroměřice nad Rokytnou, židovské ghetto v Třebíči, kostel sv. Martina, městská věž, ...