čtvrtek 29. dubna 2010

Jarní procházka

Letošní jaro bylo tak nějak dvojité... první v Anglii a pak pokračovalo, když jsem se vrátila zpátky. :) Proto první naše procházka byla s naší pejskou, která tou dobou byla trochu jaksi objemnější, tak bylo potřeba jí trochu prohnat faldy. :D Vypravili jsme se na naši obvyklou trasu a náhodou jsem vzala foťák, cestou jsme tak viděli několik zajímavých květinek a byla by škoda je sem nedat. ;)

Zběhovec plazivý (Ajuga reptans) je 10-30 cm vysoká léčivá bylina. Používá se ke snižování krevního tlaku, proti bolestem trávicího ústrojí, proti revmatismu a má mírné klidnící účinky.

Zběhovec plazivý (foto: Lenka)

Docela mne překvapil pavouček, co na mne číhal na blatouchu bahenním... ač normálně tato zvířátka moc nemusím, tenhle mne zaujal svou bělostnou barvou. :) Jedná se o běžníka kopretinového (Misumena vatia). Samičky tohoto druhu jsou světle zelené, žluté nebo bílé - mení barvu podle barvy květu... Tahle to asi ještě nestihla (hmm, nebo se jedná o úplně jiný druh:D)... Po stranách zadečku se mohou vyskytovat červené pruhy. Samečci oproti tomu bývají jednotní - hlavohruď je tmavě hnědá, zadeček bílo-hnědě pruhovaný a má proužkované nohy.

Běžník kopretinový na blatouchu (foto: Lenka)

Okolo potůčků a bažin se na jaře vyskytují bohatě květoucí trsy blatouchu bahenního (Caltha palustris). Rostlina dosahuje 30 - 50 cm a je mírně jedovatá... Dříve se používal i jako léčivá bylina - jako projímadlo. :) Oproti tomu bělostná sasanka hajní (Anemone nemorosa) roste spíše v listnatých lesích a je vysoká 10 - 15 cm. Obě květinky patří do čeledi pryskyřníkovitých.

Sasanka hajní (foto: Lenka)

Kříženec obecný :) (foto: Lenka)

Lipížský potok (foto: Lenka)

Procházka to byla krátká, ale přesto hezká... :)

úterý 20. dubna 2010

Konečně cesta domů...

V osm hodin, jak bylo avízováno, jsme byli nastoupení na nástupišti (v nějaké pokoutné části nádraží Victoria - zřejmě se Česká republika pořád řadí mezi státy východní Evropy:D). Čekali jsme a čekali a žlutý autobus nikde nebyl. Ani v devět hodin po něm nebylo ani vidu, ani slechu... respektive po nich, protože ve stejnou hodinu měly odjíždět autobusy dva.

Nejhorší na tom všem byla ta konfrontace s tolika Čechy, po třech měsících absence! Uf, zvykly jsme si s Monikou se bavit bez ohledu na okolí, protože v Londýně jsme snad celou dobu nepotkaly člověka, který by nám rozuměl. No a těď tohle! Po takové době mi tihle lidé přišli echt český! :D

Autobus nakonec dorazil, no ano, jenom jeden autobus. Ale za nějaký čas po něm dorazil i druhý a to byl ten náš! :) Vskutku jsem za něj byla ráda, že mi ani nevadilo víc jak půlhodinové opoždění. Nakonec, no a co - hlavně, že jsme vyrazili na cestu domů.

První ze žlutých autobusů Londýn - Praha (foto: Lenka)

Jako by někdo řekl "lidi, cpěte se tam!" (foto: Lenka)

Hned na začátek v autobuse vzniknul konflikt, že si nějaká paní koupila místo u okýnka a teď měla sedět jinde. Nestydatost! Tipla bych si, že zrovna téhle paní letadlo neuletělo, ale rozhodla se rovnou prudit v autobuse. ;) Pomalu hned jsme dostali každý svoje sluchátka... a začal filmov maraton... Bournovo ultimátum... (a ráno se pokračovalo nějakou divnou komedií, Mojí tlustou řeckou svatbou, Domem u jezera... a když jsme přijížděli skoro už do Čech, nesměli chybět Účastníci zájezdu, jak trefné!!:)).

Cestovní zábava - sluchátka a včerejší noviny... ale nevadilo to, protože tohle byly první noviny, co jsem po třech měsících viděla :)) (foto: Lenka)

Paradoxem zůstává, že ani nevím, kudy jsme jeli - ztratila jsem se snad ještě v Doveru před Eurotunelem. :) Asi hodinu jsme před tunelem čekali, než bude k dispozici vlak, který by nás odvezl na pevninu. :) Docela by mne zajímalo, jak ten kolos celsý vypadá, ale zavřená v autobusu a ještě za tmy jsem toho moc neviděla). Nicméně nás i s autobusem naložili do velikého vagonu vlaku a za asi půl hodinky jsme už vyjížděli v Calais. Myslím, že jedna čůrací zastvávka byla u benzínky v Belgii, ale kdo ví, no :)

Pohled z okna po východu slunce... snímek byl pořízen neznámo kde :)) (foto: Lenka)

Ale docela dobře jsme poznali, že jsme v Německu... Tak se za záchody platí v eurech. Ještě, že jsme si jich pár před cestou vyměnili. :)

Autobus (foto: Lenka)

No, co si budeme povídat, cesta nějak neutíkala... Ale nakonec jsme přece jenom na Florenci spočinuli, sice s asi dvouhodinovým zpožděním, ale s radostí, že jsme zase doma. :)

neděle 18. dubna 2010

15. den - Den, co měl být poslední, ale nebyl...

No a ráno už veškeré naše naděje pohasly! Jelikož jsme až do poslední chvíle nevěděli, jestli náš let poletí nebo nepoletí... Tak, neletěli jsme. Toho dne jsme museli vrátit auta do půjčovny u letiště Heathrow a pak jsme nevěděli, co bude...

Naštěstí se nám podařilo najít docela levné ubytování nedaleko nádraží Victoria v centru Londýna, takže jsme neváhali a šli po něm. :) S tím, že se prostě uvidí, co budeme dělat v dalších dnech.

Jedeme vrátit autíčka... (foto: Lenka)

Vrácení aut proběhlo v pořádku, mikrobus nás odvezl na letiště, odkud jsme se dopravili na metro... Potud to bylo všechno v pohodě. :) Ale jenom bylo divný, jak na letišti nikdo nebyl a jak vzduchoprostor byl netknutej, přesto že normálně tu letadla pomalu stojí frontu na přistání. :) Islandská sopka Eyjafjallajökull nám tak dala poznat dosud nepoznaný Londýn. :)

Naše nemalá bagáž... největší kufr je můj Golem! :)) (foto: Lenka)

Skoro liduprázdné Heathrow (foto: Lenka)

... cancelled... cancelled... cancelled... (foto: Lenka)

Jojo, Heathrow je jedno z největších letišť v Evropě :) (foto: Lenka)

Trochu jsme se kodrcali se zavazadlama - tou dobou jsme s sebou stále měly varnou konvici a našeho heatra, co kdyby se to ještě někdy hodilo?! :) Můj kufr Golem dosahoval úctyhodné váhy i rozměrů a nebyl žádný med si ho odtáhnout z recepce jednoho hotelu do našeho skutečného "bydliště", kam nás poslali s plánkem v ruce. :) Přežili jsme a postel na jednu noc byla naše! Akorát jsme teda zjistili, že prostě ne a nefunguje internet a my zoufale potřebovali informace a tak jsme se vydali za internetem do města. ;)

Uf, jistá postel na jednu noc (foto: Lenka)

Bydleli jsme asi pět minut od Victoria Station... a blízko od něj stojí Westminster Cathedral, kde jsme s Monikou byly na první londýnské vycházce v lednu. Kruh se uzavřel.

Věž Westminster Cathedral (foto: Lenka)

Na internet jsme dorazili do McDonalda, kam jinam taky, no. :) Po chvíli se nám internet podařilo rozběhnout a po chvíli zkoumání letové situace jsem se jen tak ze setrvačnosti podívala na stránky Student Agency... No a stal se malý zázrak - přidali autobusy!!! Hned na druhý den večer byly volné jízdenky! Jupííí, neváhali jsme a hned jsme si zabookovali čtyři krásná místečka na 21:00. Uf, tohle se tedy povedlo! Místa pak rychle ubývala, museli jsme se trefit zrovna do chvíle, kdy ty jízdenky zveřejnili. Ač to bylo nečekané, byl před námi poslední večer a den v Londýně!

Potom jsme se vydali na prohlídku nádraží, abychom věděli, kam máme druhý den jít. Na Victorii bylo velmi, ale velmi rušno... Však se není co divit, když se jinak z Londýna dostat nedalo. Tehdy jsem poprvé a naplno pocítila nevýhodu toho, že je Velká Británie ostrovní země... Přece jenom z kontinentální Evropy by se nějak jinak dostat dalo, přinejmenším by pro nás někdo přijel autem... Fronty u kanceláře Eurolines byly děsivé a trochu smutné byly cedulky, že do různých destinací jsou jízdenky volné až za týden a někdy i déle.

No jo... a Victoria Station naopak praskalo ve švech... (foto: Lenka)

Fronty na vyprodané autobusové jízdenky (foto: Lenka)

Našli jsme londýnskou kancelář Student Agency a ti nám řekli, kde nástupiště hledat. Našli jsme jej a pak jsme se v klidu mohli vrátit do našeho pokoje. Tak tohle se tedy povedlo! :)


Další informace:
- ubytování - Collin House (104 Ebury Street, Victoria, Belgravia, SW1W 9QD London) ... resp. tenhle hotel jsme si bookovali, ale nakonec nás s plánkem poslali asi o dvě ulice dál; měl tu být internet, ale nepodařilo se nám ho rozběhnout (nakonec se umoudřil druhý den ráno, ale jenom na jednom ze dvou počítačů - můj to ale nebyl:)); jinak cena i místo velmi výhodné a vzhledem k situaci, že nelétala letadla a Londýn byl plný lidí, tak jsme měli velké štěstí! Navíc byly pokoje prostorné, koupelna pěkná a dokonce tam byla i varná konvice a mikrovlnná trouba (na centrum Londýna hodně dobré!)

sobota 17. dubna 2010

14. den - Univerzitní Oxford

Ráno jsme byli odvedeni do příjemného prázdného salonku, kde jsme se posadili ke stolu... A začaly takové menší hody... Myslím, že jsem začala čokoládovým muffinem... nebo jsme s ním končila, no, to už nevím, ale určitě jsem ho zvládla pozřít. :) I když to lepší mělo teprve přijít - toho dne na nás čekala poslední snídaně... tedy poslední anglická snídaně. No, co bych lhala, docela jsem se na ní těšila. :) Nicméně to, co na obrázku vypadá jako malinký talíř, byl vlastně docela obří talíř narvaný ´dobrotami´. :) I když to nebylo všechno, co jsem si mohli dát, byly tu i cereálie, toasty s marmeládou, džusy, ovoce... Jo, ještě že tohle jsme nemuseli jíst každý den! ;))

Poslední anglická snídaně... (foto: Lenka)

Po snídani jsme se opět sbalili a vrazili jsme na asi 130 km dlouhou jízdu směrem do Oxfordu. Tak jako všude jinde, i tady jsme nechali auto na parkovišti a vyrazili jsme do centra. :) Ale v centru to nebylo jako jinde - zrovna se tu konal nějaký festival folklorních tanců nebo co. Všude bylo plno lidí v roztodivných maskách, někteří měli na hlavách kloboučky s peřím jiní slamáky s mašlí nebo barevné šátky, někteří měli barvami pomalovaný obličej... A aby toho nebylo málo, tančili velice zajímavé tanečky. Ano, tanečky, to je to pravé slovo... :) Akorát vzhledem k tomu, že tu byli spíš starší lidé, tak tyto tanečky vypadali trochu komicky. :) No, vydrželi jsme se na ně docela dlouho dívat. :))  

Tanečníci na 7. folkovém festivalu v Oxfordu :)) (foto: Lenka)

Působivé masky (foto: Lenka)

A pak jsme se zase rozdělili a šli jsme si každá skupinka po svých. :) Jsem ráda, že jsme se dostali alespoň do jednoho ze starých anglických univerzitních měst... i když bych stála i o to, abychom se podívali do Cambridge... Ale ten čas už nebyl, ach jo. :) Oxford je město s asi 150 tisíci obyvateli a protéká jím řeka Temže (ach jo, Londýn je odsud skoro na dohled). 


Území kolem Oxfordu bylo poprvé osídleno Sasy, v 8. století tu byl založen klášter, ale první zmínka je z roku 912. Význam města postupem času rostl - od doby Jindřicha II. měl Oxford stejná privilegia jako hlavní město. Oxford je známo jako univerzitní město, historie univerzity sahá až do 12. století. Naše kroky nás zavedli k Christ Church... Obrovská stavba, která je dnes obklopena zeleným parkem. Christ Church byla původně založena jako univerzitní kaple, ale zároveň i jako katedrála. Původně šlo o chrám sv. Frideswidy patřící k opatství, který se v roce 1546 stal katedrálou. Traduje se, že v chrámu byly uchovávány ostatky sv. Frideswidy, což je patronka univerzity i města.
 
Christ Church (foto: Jirka)

Květiny okolo Christ Church (foto: Jirka)

My jsem ale do tohoto objektu nešli na prohlídku, jenom jsem se prošli zahradami kolem. V ostrém sluníčku se krásně vyjímala barevná květena a zelená tráva a dokonce už začínaly růst zelené listy na stromech... Jojo, bylo znát, že jsme popojeli na jih a ta, je tepleji. :) Hezkého počasí využilo mnoho studentů v povalování na trávě a nicnedělání. :) I když vlastně nevím, jestli to byli studenti, protože možná tou dobou ještě byly velikonoční prázdniny. :)

Věžička Christ Church (foto: Lenka)

Oxfordský trávník :) (foto: Jirka)

Přes soustavu zelených trávníků jsme se nějak proháčkovali k Magdalen College, která sousedí s oxfordskými botanickými zahradami. Magdalen College byla založena v roce 1458 Williamem Waynfletem, což byl biskup z Winchesteru. Hranatá věž s menšími věžičkami je důležitým orientačním bodem v Oxfordu, který zdobí už od roku 1509. Pozemky koleje jsou dost rozsáhlé, zaujímají mimo jiné parky a nebo oboru.

Magdalen College (foto: Jirka)

V návštěvních hodinách je možno se podívat dovnitř... Ale my jsme jako obvykle měli málo času, tak jsem pořídila pouze jednu šmírovacé fotku a šli jsme zase dál. :)

Magdalene College (foto: Lenka)

Došli jsme k řeka Cherwell a k mostu Magdalen Bridge, který se přes ní klene nedaleko soutoku této řeky s Temží. :) Současný most byl postaven na stejném místě původního mostu, který byl na hlavní cestě mezi Londýnem a Oxfordem. Most byl postaven mezi lety 1772 a 1778. U mostu sídlila půjčovna gondol a dalších plavidel, takže jsme se na ně docela dlouho koukali. :) Oxford jsou takovými menšími anglickými Benátkami. :) Kolem řeky by to musela být pěkná procházka, a i projížďka na loďce by stála za to... Tak příště. :)

Loďky na kanálu... skoro jako Benátky :) (foto: Lenka)

Čas letěl jako splašený a my jsme se pomalu vraceli zpátky s tím, že jsme se ještě chtěli zastavit v obchodě a koupit si nějaké jídlo a dokoupit ještě nějaké dárečky domů. :) Cestou jsme narazili na Radcliffe Square, kterému dominují dvě zajímavé stavby - jednou z nich je kruhová stavba známá jako Radcliffe Camera. Stavba byla vybudována v letech 1737 - 1749 za £ 40 000, které jsou od lékaře Johna Radcliffa. Architekty stavby byly Nicholas Howksmoor a James Gibbs, který postavil i kostel St. Martin-in-the-Fields na Trafalgar Square v Londýně. Budova se od samého začátku měla stát novou knihovnou, byly tu uloženy vědecké i další knihy, ty byly postupem času přestěhovány do jiných oxfordských knihoven a dnes slouží Radcliffe Camera jako čítárna. Pod náměstím je uloženo na 600 tisíc knih, které je možno v čítárně studovat.

Radcliffe Camera (foto: Jirka)

Druhou zajímavou stavbou na Radcliffe Square je univerzitní kostel - Church St. Mary the Virgin. Kostel stojí na místě, kde byli v roce 1555 za kacířství odsouzeni biskupové Latimer a Ridley a arcibiskup Cranmer. Kostel je přístupný zdarma, na věž se může za menší poplatek, ale my jsme klasicky neměli čas. :) Nicméně i tak je třeba souhlasit s tím, že tato kostelní věž je jedna z nejhezčích v Anglii.

The University Church St. Mary the Virgin (foto: Jirka)

Interiér kostela je tak jako všude ve Velké Británii docela málo zdobený, ale o to kouzelnější. Také mne moc baví kytice z čerstvých řezaných květin. V tu dobu, kdy jsme kostel navštívili, byly zrovna opravovány majestátní varhany. Jirka si šel něco koupit, a tak docela dlouho stál ve frontě a já jsem si mezitím kostel docela prošmejdíla. :) No, škoda, že jsme nešli na vyhlídkovou věž, Oxford z výšky musí být ještě hezčí. :)

Interiér kostela (foto: Jirka)

... svíce... (foto: Lenka)

O kus dál jsme procházeli kolem dalších kolejí... No, ono se není opravdu čemu divit, když jsou tu na každém kroku. ;)) My jsme nakoukli na nádvoří jedné z nich - Jesus College. Je to jediná kolej oxfordské univerzity, která byla založena za panování královny Elizabeth (Alžběta I.), bylo to už 27. června 1571. V té době byly školy určeny ke vzdělávání duchovních, stavba koleje byla pravděpodobně financována duchovním  Hughem Pricem. Většina budov spadající pod Jesus College je datována do 17. století, ale některé z nich byly viktoriánsky upraveny. Kolej měla do roku 1870 pověst jako "welšská" vysoká škola, i když to nebylo určeno v její zakládací listině. V roce 1974 byla Jesus College jednou z prvních pěti mužských univerzit, kam směly chodit i ženy. Musí to být zážitek chodit do školy, která sídlí v tak krásných budovách s klenutými okny.

Nakoukli jsme do jedné koleje - Jesus College (foto: Lenka)

Na následující fotce je nejvýznamnější oxfordský fenomén, který na ulicích rozhodně nejde přehlédnout... :) Lidí na kolech tu jezdí skutečně hodně... Ale vynikne to teprve, když je mnoho kol zaparkovaných vedle sebe! :))

V Oxfordu se asi hodně jezdí na kole ;) (foto: Lenka)

To už jsme ale v dálce zmerčili povědomé logo a konstatovali jsme, že už víme, kde nakoupíme. :) Ale těsně před obchodem jsme si všimli ještě půvabného kostelíku obklopeného malým hřbitovem, který na rušné ulici působil až nepatřičně. Šlo o St. Mary Magdalene Church, který dnes stojí na místě prastarého saského kostelíka postaveného ze dřeva. Ten byl v roce 1074 vypálen, poté tu byla vybudována kaple, která byla v roce 1194 přestavěna na kostel. V letech 1841 a 1842 byl přestavěn chór a severní loď Georgem Gilbertem Scottem, který byl v té době ještě mladý a neznámý, později se ale významně podepsal na vzhledu hlavního města Velké Británie.

Hřbitůvek u St. Mary Magdalene Church (foto: Jirka)

Spokojeně jsme si nakoupili nějaké věci a vydali jsme se pomalu k autu. Cestou jsme ještě jednou potkali tančící folklórní soubory, tak jsme se kochali barevnými maskami. :) Cestou do Ascotu jsme se zastavili ještě na jednom z odpočívadel... Kuba s Monikou chtěli nechat umýt auto, protože na něm ještě držela památka na Bambourgh. :)) Ale úspěch neměli, takže auto zůstalo puntíkované. Ale výhodu tato zastávka měla, dali jsme si dobré kafe a užívali jsme se slunění na mezi u parkoviště. :)) 


Z Oxfordu do Ascotu už to nebylo zase tak moc daleko, takže jsme za chvíli byli tam. Překvapilo nás, že tu bylo dost plno a byli jsme rádi, že jsme měli místa už delší dobu rezervovaná... I když ono se nebylo čemu divit, když ve vzduchu byl sopečný popel a letadla nelétala! V sobotu jsme ale ještě byli optimisté. :) Na pokoje jsme dorazili docela brzy, tak jsme si v klidu užívali klidu. :) Úplně nejvíc se mi líbil stůl v okenním výklenku s výhledem do zeleného lesíka. To bych brala i doma, to by pak práce u počítače byla radost. :))

Ubytování v Ascotu, zase :)) (foto: Jirka)

Ale neodpočívali jsme zase tak moc dlouho, po chvíli jsme se všichni společně vydali naposledy projít - šli jsme do parku. Byl podvečer a sluníčko nám ještě svítilo na cestu. :)

Pučící květy (foto: Lenka)

Kuba nám byl ukázat, kde před dvěma týdny trhal bambus na velikonoční pomlázku, také jsme si zahráli kopanou se šiškami a obří šachy, co jsme tu cestou potkali. :)

Park v Ascotu (foto: Jirka)

Budova v parku v Ascotu (foto: Jirka)

No jo, ale pak byl už čas se vrátit na pokoj a dát se do velkého balení. Protože teda jsem měla poněkud moc věcí, které se rozhodně do mého kufru nemohli vejít... I přes to, že Golem opravdu není žádný drobeček. :) Usoudili jsme, že teď už nebudeme potřebovat hrnce (takže s námi absolvovaly celé putování aniž by je kdo použil!:)), tak jsme je hodili do nějaké popelnice... A do odpadkového koše pokračovaly další věci jako zbytky potravin, pokličky k těm hrncům, vařečky, houbičky na nádobí, alobal atd. :) Docela jsme se bavili představou, jak se asi tvářila uklízečka, která naše pokoje přišla uklidit. :D ... Večer jsme stále ještě byli docela v klidu a mysleli jsme si, že v odletíme domů.


Další informace:
- stránky s informacemi pro turisty (EN); Oxford na wikipedii (EN), (CZ)
- ubytování - opět ve  De Vere Venues Sunningdale Park v Ascotu, aneb vrátili jsme se tam, kde jsme začali :) (takže popis ubytování viz. první cestovní den - Windsor)

pátek 16. dubna 2010

13. den - York a Bradgate Park

Ráno, raníčko proběhlo skoro jako každé jiné. Snídaně toho dne byla docela bohatá, bylo na výběr z cereálií, obložených toastů, sladké pečivo, džusy atd. A dokonce žádné párky ani vajíčka v dohledu, takže jsme si to užili. ;) Po snídani nám opět nezbylo nic jiného, než si sbalit svých pár věcí a dát je do auta, no a potom jsme už vyrazili do centra Yorku za památkami. :)

York je hlavním městem tradičního hrabství Yorkshire, rozkládá se při soutoku řek Ouse a Foss a žije tu kolem 140 tisíc obyvatel. Město bylo založeno už v roce 71 a ve své době bylo centrem římské provincie i vikingského království Jórvik. York byl hlavním městem Anglie ještě před Londýnem, ale jeho význam poklesl po průmyslové revoluci, která ale paradoxně ušetřila mnoho historických staveb, které v jiných městech byly zbourány ve jménu pokroku.

Naší prohlídku Yorku jsme pro jistotu začali tam, kde jsme to znali už z předchozího dne a zase jsme se rozdělili na dvě skupinky, abychom se vzájemně neomezovali. :) Došli jsme ke starým hradbám, kde stávaly i hradby římské, které jsou nyní pod zemí. Ale my jsem ještě zůstali v prostoru za hradbami. Před yorskou galerií stojí socha Williama Ettyho, před kterou je kašna. William Etty (1787 - 1849) se narodil v Yorku a byl to britský malíř, který je známý především kvůli malování aktů. :) Vedle galerie je dům King´s Manor, který pochází z 12. století a sloužil jako dům opatů ze sousedního opatství, v 15. století byl přestavěn a od roku 1963 tu sídlí University of York. 

Fontána se sochou Williama Ettyho za denního světla (foto: Lenka)

O kousek dál je Museum Garden, jedná se o zahradu s několika historickými památkami... Ale na první pohled mne tedy uchvátily (opět, zas a znovu) kvetoucí narcisy. :)

Zas ty narcisy... :) (foto: Lenka)

Jedna z významných historických památek je zřícenina opatství - St. Mary´s Abbey. Je zde zachováno několik zdí a okenních výklenků, ale z větší části toto opatství zachováno. Nicméně i tak lze dobře vystopovat půdorys stavby, protože v trávníku jsou často zachovány patky sloupů nebo spodní části zdí, spolu s popisky si tak lze utvořit alespoň rámcovou představu, jak stavba byla veliká. Původní klášter byl založen v roce 1055, byl zasvěcen sv. Olafu a klášterní život tu vedli benediktini. Přestavba proběhla v letech 1271 až 1294 a  opatství bylo zasvěceno sv. Marii. Po rozpuštění klášterů v 16. století došlo k postupnému zničení staveb až do současného stavu. No, z historie si toho asi moc pamatovat nebudu, ale oproti tomu si ale moc dobře pamatuji, že tu zrovna sekali trávu a všude to kolem krásně vonělo. :))

Ruiny St. Mary´s Abbey v Museum Gardens  (foto: Jirka)

Hned vedle zbytků opatství stojí malý hřbitov a anglikánský kostel Church of St. Olave, který je zasvěcen sv. Olafu, což je patron Norska. Stavba byla stavěna kolem roku 1050, značně rozšířen a opraven byl kostel v 15. století, další úpravy následovaly ve 20. letech 18. století a i později. Části stavby dříve patřili dokonce i k opatství a ke kostelu byly připojeny po jeho zrušení.

Hřbitůvek u Church of St. Olave (foto: Jirka)

Od kostela k nábřeží řeky to byl už jenom kousek.Tam ale nic moc zajímavého nebylo, takže jsme po nábřeží zamířili zase o kus dál - směrem k Lendal Bridge. :) Most je z roku 1863 a je zajímavé, že před jeho stavbou se lidé mezi oběma břehy přepravovali přívozem. Na této straně řeky u mostu stojí stejnojmenná věž - Lendal Tower, která je datována do 13. století. Ve věži bývalo uchováváno kování, které se umísťovalo každou noc mezi Lendal a protilehlou Barker Tower, tak se mělo chránit město. Později věž sloužila k vodárenským účelům a k čerpání vody, ale dnes je už soukromým majetkem.

Nábřeží řeky Ouse (foto: Jirka)

Veselé veslařky :) (foto: Lenka)

Na protější straně tedy stojí Baker Tower, která je o něco nižší než její sousedka a také má kuželovitou stříšku, kdežto Lendal Tower je zakončena cimbuřím. Původně byla postavena jako hodinová věž ve 14. století, od té doby sloužila mnoha účelům... třeba i jako umrlčí domeček. ;) Za mostem byly schůdky, které vedly na yorské hradby, tak jsme samozřejmě neodolali a po hradbách jsme se museli projít. :) Byl odsud krásný pohled na katedrálu, no ale taky na okolní dopravní šrumec, protože kolem vedou silnice a je tu i železniční nádraží. :) Hradby jsou dlouhé 2 míle (tedy 3,4 km) a projít se dají tak za hoďku až dvě. Je zde několik bran a věží a historie hradeb sahá na dva tisíce let do minulosti.

Hradby a yorská katedrála (foto: Jirka)

Nevýhoda teda je, že z hradeb nevede moc únikových cest, takže jsme si prošli docela velký kus. :)) Po Skeldergate Bridge jsme zase šupajdili na druhou stranu řeky Ouse. :) Ale to už jsme se vyloupli u Clifford Tower, což je vlastně menší hrádek na kuželovitém kopečku. V centru velkého města taková zvláštní stavba vypadala docela nepatřičně. :) Akorát je škoda, že jsme sem neměli už čas jít. Věž byla součástí hradu, který tu nechal zbudovat Vilém Dobyvatel, samotná věž známá jako "Velká věž" byla vybudovaná mezi lety 1245 a 1262 za Jindřicha III. Věž byla obehnána vodním příkopem, který byl napájen vodou z řeky Foss. Na začátku 19. století hrad sloužil jako vězení a po roce 1935 byl hrad zbourán až zbylo jenom centrální "oko". :)

Clifford Tower (foto: Jirka)

Málem už bych si myslela, že zabloudíme, ale v Yorku na turisty rozhodně myslí a dokonce jim i zlatým písmem cesty značí. :))

Aby turisté nebloudili... :) (foto: Lenka)

Ale je pravda, že jsme trochu bloudili... a nebo spíš jsme rychle hledali nějaká zajímavá místa, protože už se zase blížil čas, kdy bychom měli York opustit. Cestou jsme procházeli kolem Jorviku, což je jakési vikingské muzeum. Akorát tu teda stálo frontu hrozně moc lidí a vlastně nás to pak už vůbec nelákalo... a navíc jsme ani neměli ten čas... No, prostě jsme s klidem pokračovali dál. :)


Cestou jsme minuli mimo jiné i St. Martin´s Church, který údajně patří k jednomu z nejhezčích kostelů v Yorku. Nejstarší části kostela pochází z normanské doby, z konce 11. století. Ale většina stavby byla rekonstruována v 15. století. Za II. světové války (v r. 1942) byl kostel velmi poničen bombami. V roce 1961 byl kostel znovu opraven a v roce 1968 došlo k jeho opětovnému vysvěcení. Na kostele jsou oboustranné hodiny, které byly instalovány poprvé v roce 1668, na jejich boku je pozlacená hlava (ale ta není původní, jedná se o repliku - originál byl zničen při náletech).  V 18. století doplněny o sošku stojícího admirála. :)

St. Martin´s Church (foto: Jirka)

... a hodiny na kostele (foto: Lenka)

Cestou zpátky k autům jsme s Jirkou neminuli Newgate Market, který se nám pustoprázdný v noci dost líbil. Ve dne to ovšem bylo o dost horší. Sice se tu prodávaly květiny, ovoce a nějaké tradičnější anglické potraviny. Ale také tu měli oblečení a dokonce i posilovací stroje! :)) To jsem na tržišti teda nikde jinde neviděla. :)) Pak už jsme ale opravdu skoro spěchali k autu. :) Nicméně, podruhé jsem se cítila velmi překvapena, když jsme narazili na hospodu s českým pivem. Měli tu nepasterovaného Bernarda! :))

Tržiště v Yorku (foto: Lenka)

Pivní - hospoda s českým Bernardem (foto: Lenka)

Poslední památkou, kterou jsme v Yorku viděli, byla katedrála... Teda známá pod označením York Minster. Tu jsem si ale prohlédli jenom zvenku, protože už opravdu nebyl čas. No, drobeček to tedy není! :) Je to největší katedrála svého druhu v severní části Evropy. Na stejném místě už v 7. století stával dřevěný kostel, který byl později nahrazen kamenným. Stavba katedrály započala v roce 1220 v raně gotickém slohu. O třicet let později byla hotova hlavní loď a věž. Zajímavé je, že na počátku 15. století se zřítila hlavní věž, posléze jí byly zesíleny pilíře a byla postavena znovu. Roku 1472 byla stavba dokončena a také vysvěcena.

Katedrála v Yorku (foto: Jirka)

Původně jsme chtěli v Yorku navštívit ještě nějaký atomový kryt nebo co že to bylo, ale tam měli nějak prapodivně otevřeno, že jsme se zrovna netrefili do těch správných dní a hodin. :) Takže jsme měli smolíka a museli jsme nasednou do aut a popojet zase dost na jih. Nicméně, cestu nám alespoň zpříjemňovaly podobné kuriozity jako je karavan se Smartem na přívěsu (hmm, lehce převozuschopné vozítko, ideální na dovolenou:)). Na jednom z odpočívadel jsme si zase s Monikou užily květinovou výzdobu na záchodech. :) To mě prostě bere! :)) Ale tentokrát nás nejvíc dostaly okvětní lístky růží, které byly v misce u odpadkového koše. Přírodní osvěžovač vzduchu, super, ne? :)

Přibližovadlo na rodinnou dovolenou :D (foto: Lenka)

Dekorace z čerstvých květin na záchodcích !! (foto: Lenka)

Toho dne jsme byli ubytovaní ve Fieldhead Hotel v Markfieldu.Když jsem viděla ten luxusní pokoj, byla jsem za něj opravdu ráda. :) Tohle bylo zase jedno z ubytování, která bych nominovala na přední příčky. :) Hotel se nachází v původním farmářském domě, který je z roku 1672. Pokoje jsou moderně zařízeny, koupelny jsou nové a čisté. Co víc si přát?! :)

Pohodlná postel ve Fieldhead Hotel (foto: Lenka)

No a protože bylo ještě brzy odpoledne, vypravili jsme se auty o kousek dál a navštívili jsme krásný kousek krajiny. Zaparkovali jsme na parkovišti a vydali jsme se po cestě do kopečka, prošli jsme branou a ocitli jsme se v Bradgate Country Park. Park zabírá rozlohu asi jen 3 km² a rozprostírá se částečně v lese ´Charnwood forest´. První zmínka o tomto území je už z roku 1241, kdy byl stanoven jako lovecký park. Území často střídalo majitele, ale po pět století až do roku 1928, území drželi Greyové.

Bradgate Country Park (foto: Jirka)

Od středověku tu jsou stáda vysoké zvěře - hlavně jelena lesního (Cervus elaphus) a daňka evropského (Dama dama). Teda my jsme viděli jenom stáda daňků, ale zato byla docela početná. Docela mě překvapilo, jak byli ochotní si nás pustit docela blízko k sobě... Ale je pravda, že si vzdálenost hlídali a když jsme jí překročili, tak zas poodešli do bezpečí. :) Nicméně i tak to byl velký zážitek! :)

Krotcí deeři :) (foto: Lenka)

Docela zajímavé je také geologie této oblasti. :) V kopcovité části parku vystupuje docela dost skalek a většina z nich reprezentuje jedny z nejstarších hornin ve Velké Británii - jde o horniny prekambrického stáří. Zastoupeny jsou tu i kambrické a terciérní horniny a ledovcové sedimenty z poslední doby ledové. Nejstarší horniny jsou staré 560 milionů let a jedná se hlavně o popel z nedaleké sopky, na kterém jsou patrné podmořské sesuvy. Nejjižněji jsou přítomny nejmladší prekambrické horniny, jde o vulkanické diority, které vznikly výlevem magmatu ve velké hloubce a jeho pomalým tuhnutím. Mladší, kambrické horniny, jsou zastoupeny na malém území. To většího rozsahu dosahují terciérní (třetihorní) sedimentární horniny. Před 350 miliony lety bylo toto území součástí kontinentu Pangea a panovalo tu suché klima během kterého byl prašný materiál větrem nafoukán do míst, kde se uchoval. Později byl podmáčen a z červeného prachu vznikly hlíny. Tento materiál byl pak využit na tvorbu cihel, ze kterých se v okolí stavělo. :)

Lenka a odlesky :)) (foto: Jirka)

V parku se vyskytují lokality s nálezy tzv. ediacarské fauny!! Panečku... a já to nevěděla, když jsme tu byli!! :))) Ediacarská fauna je teda docela fenomén v geologicko-paleotologickém světě. Jedná se o fosílie živočichů, kteří ještě neměli pevné schránky a proto je malý zázrak, že se vlastně v sedimentárním záznamu zachovaly. Další nálezy jsou např. z Austrálie nebo Ruska. Přesná lokalizace těchto nálezů ale není návštěvníkům prozrazena, aby nedocházelo k ničení zkamenělin. Takže stejně smůla, no! :)

Jo, tak by poslední dva odstavce jsem si mohla klidně odpustit... Ale nešlo to, když už jsem na taaak zajímavé informace narazila. :)))

Výchozy ;) (foto: Jirka)

Na nejvyšším místě parku stojí sympatické věž zvané Old John Tower. Věž byla postavena v roce 1784 za Grayových na památku pracovníka jejich panství, který tu uhořel. Ale jméno Old John je už na mapě z roku 1745, zvláštní. ;) Věž v minulosti sloužila k setkávání lovců při honech nebo jako kontrolní věž koňského závodiště, které kolem vedlo. Kousek pod vrcholem kopce je ještě válečný památník upomínající na I. i na II. světovou válku a bojovníky, kteří v obou válkách zahynuli.

Old John Tower (foto: Jirka)

Válečný památník (foto: Jirka)

Semtam stromy (foto: Jirka)

The Bradgate House byl postaven v roce 1501 a po 245 let tu žila rodina Greyů. Dům je rodným místem Jany Greyové (1536 - 1554), která se později do dějin zapsala jako tzv Devítidenní královna. Jana Greyová byla praneteří Jindřicha VIII., nastoupila na trůn 10. července 1553, ale už o devět dní později byla z trůnu sesazena svou nevlastní sestrou Marií. 12. února 1554 byla na příkaz Marie popravena uvnitř londýnského Toweru.

Z domu se toho dodnes zachovalo docela hodně... Ale bohužel v dobu, kdy jsme tu byli, byl už objekt za uzamčeným plotem.

Ruiny rodného domu Jany Greyové (foto: Jirka)

Pod Bradgate House protéká říčka Lin, takže je zdejší údolíčko zelenější než okolní suché kopce. I když co o tom můžeme soudit, když ještě kolem moc zeleno nebylo. :)) Řeka teče směrem k nádrži ´Cropston Reservoir´, která leží v jihovýchodní části parku. Vybudována byla v roce 1871. Ale až k nádrži jsme nedošli... Chvilku jsme se zastavili na břehu a koukali jsme na daňky a také na kavky a pak jsem se pomalu vraceli k východu z parku. :)

... zelená krajina... (foto: Jirka)

Kavka (foto: Lenka)

Danňci se ´poflakovali´ mezi krásnými starými duby... Některé z nich vypadaly jako by si pamatovaly opravdu dlouhý kus historie. Tito krásní solitérní velikáni docela slušně vynahrazují fakt, že tu chybí nějaký souvislejší porost stromů (rozuměj les:))... Taky je fajn, že mezi starými stromy jsou už vysázené nové stromky, takže se (snad) v blízké době nezmění charakter parku... No a my jsme se jako ti daňci také poflakovali mezi stromy. :))

Krásný strom v parku (foto: Jirka)

No a protože nás čekal jeden z posledních večerů v Anglii, došli jsme si na večeři. :) Zašli jsem do pubu přímo v našem hotelu a docela se to vyplatilo. Já jsem si pochutnala na trochu nezvyklé kombinaci kuřecího steaku s rizotem, šunkou a houbami. :) Dobrota! :) Jirka si dal klasický Beef Burger... který jsem si já nějak nestihla nikde dát, takže jsem ten pravý dobrý neochutnala! :( K jídlu jsme si dali naše oblíbená piva - Foster´s a Guinness. :) Teda normálně pivo skoro nepiju, ale je několik míst, kde by byl hřích nedat si pivo... Anglické puby teda rozhodně patří mezi ně... ;)

Rizoto s houbami, slanikou a kuřecím masem (foto: Lenka)

Jirky večeře - Beef Burger :) (foto: Lenka)

Jídlo i pivo byly fajn... Neštěstí přišlo z nečekané strany - jelikož byl pátek, tak byl na programu zábavný program s half-playbackem nebo jak to nazvat... :) Naštěstí už si příliš nepamatuju, co ten plešatý pořez zpíval, ale ono to je asi milosrdnější. Ale zato si pamatuju, že potom nám už tolik nechutnalo. A okolní osazenstvo se dobře bavilo, takže jsme je rádi nechali bavit a odebrali jsme se do postelí. :)) Akorát bujará zábava pokračovala docela dlouho do noci a jelikož jsme měli okno na dvoreček, kam všichni chodili kouřit, tak jsme si hluku užili dost a dost. :))


Další informace:
- turistické informace pro návštěvníky Yorku (EN); York na wikipedii (CZ), (EN); oficiální stránky Yorkshire Museum (EN); oficiální stránky Clifford Tower (EN); Clifford Tower na stránkách English Heritage (EN); oficiální stránky York Minster (EN); wikipedie - St. Mary´s Abbey (EN), York Museum Gardens (EN), Clifford Tower (EN), York Minster (EN), (CZ); Bradgate Park (EN)
- Bradgate Country Park na internetových stránkách The National Forest (EN)
- ubytování - Fieldhead Hotel (Markfield Lane, Markfield, Leicester) - cena byla za pokoj i se snídaní; pokoje byly hezky vybavené a čisté; restaurace s dobrým jídlem