Dolský mlýn

Na poslední den pobytu v Českém Švýcarsku jsme si vymysleli návštěvu Dolského mlýna... Sice jsme tu už jednou byli, ale to bylo léto v plném rozpuku a tentokrát pilně panovala paní zima. Přes noc nám dokonce nadělila sněhový poprašek. :) Dojeli jsme do Vysoké Lípy, kde jsme nechali vozítko a po modré turistické značce jsme prudce sestupovali do údolí řeky Kamenice.

Dolský mlýn (foto: Jirka)

Už u Vysoké Lípy jsme potkali mourovatou kočku, která se s námi chtěla kamarádit... Byla pěkná, tak jsme se ke kamarádění měli a ona se pak s námi vydali asi kilometr z kopce a došla s námi až k Dolskému mlýnu. :) Společně jsme přešli po mostku přes řeku Kamenici a chvíli tam s námi ještě byla... A když viděla, že s námi asi už žádná velká legrace nebude, šla s jinými turisty dál, směrem k Růžovskému vrchu. :)) Kočku tulačku jsem ještě neviděla a docela by mne zajímalo, jak a kde skončila... Nicméně, byla krásná! :)

Zcestovalá kočka (foto: Lenka)

Když jsme tu byli v létě, panoval tu čilý ruch, protože se tady v okolí natáčela pohádka Peklo s princeznou. Tentokráte tu nebyla pomalu ani noha, krom těch našich, čtyřech kočičích, další nohy dorazily až později. :) Je třeba konstatovat, že Dolský mlýn je pro natáčení pohádek dokonalé místo... zvlášť pokud sem autoři umístí sídlo pekla. ;) Novodobě se tu proháněla princezna Aneta a když byl ještě Dolský mlýn opravdovým mlýnem, byla tu princezna Krasomila... Krásné české pohádky. :)

Mostek u Dolského mlýna (foto: Jirka)

Akorát řeka Kamenice, to není úplně moc pohádka. A když je velká voda, dovede řeka docela pozlobit. A protože Dolský mlýn stojí přímo u řeky, velká voda jej několikrát ohrozila. No, ale naštěstí nedopadl jako soutěsky Kamenice nad Hřenskem.

Dolský mlýn a řeka Kamenice (foto: Jirka)

Byli jsme se podívat ještě kousek za Dolským mlýnem - u soutoku Kamenice a Jetřichovické Bělé. Říčky jsou obě zařízlé do pískovců, ale Jetřichovická Bělá v sobě unáší hodně zvětralého písku, který na jejím dvě vytváří rozmanité čeřiny. Typické jsou i trsy vodních rostlin, které se zmítají v proudící vodě. Proto když vidíte fotografii s bílými písečnými čeřinami a zelenými trsy vodních rostlin v malém potoce, je to skoro určitě Jetřichovická Bělá. :) Docela mne překvapilo, že trsy vodních roslin byly i v prosinci zelené... Evidentně na ně nějaký podzim neplatí. :))

Soutok Kamenice a Jetřichovické Bělé (foto: Jirka)

Prošla jsem se ještě kousek po žluté turistické značce směrem k Jetřichovicím a došla jsem k pramenu sv. Huberta, kde jsem se zase otočila a šla jsem zpátky za Jirkou, který zatím fotograficky lovil v okolí Královského smrku.

Pramen s vyobrazením sv. Huberta (foto: Lenka)

Křížek nedaleko Dolského mlýna (foto: Jirka)

Při pohledu na olšové šištice jsem si vybavila šperky Hanuše Lamra, což je designer, který se rád nechává inspirovat přírodou a tak mezi jeho díly lze najít právě i třeba náušnice nebo přívěsky na řetízky ve tvaru olšových šištiček. :) Šperky jsou vyrobeny hlavně ze zlata a ze stříbra, ale mají v sobě vtištěné mnohé z přírody (plody javoru, thuje, různé struktury kůry, chodbičky kůrovců, ale i brouci). Jde o velmi zajímavé kousky. :)

Olše (foto: Lenka)

Pak už jsem se vypravili na cestu zpátky... Naší čtyřnohou kamarádku už jsme nepotkali, asi byla opravdu na cestě kamsi na Růžák. :) U lesa u Vysoké Lípy je malý hřbitůvek, kde jsme se ještě zastavili. Tohle je opravdu hezký hřbitov, už jsem tu byla jednou v létě a i tehdy mne dostal svou zvláštní klidnou atmosférou. Jestli to lze vůbec v souvislosti s takovým místem říct, tak bych řekla, že tu prostě bylo pěkně.

Stromy u hřbitova ve Vysoké Lípě (foto: Lenka)

Pak už jsme viděli jenom na plotě sedící červenku obecnou, která se s námi pro letošek rozloučila s oblasti Českého Švýcarska a Labských pískovců.

Červenka obecná (foto: Lenka)

Rozloučili jsme se vlastně ne jenom pro letošek, ale skoro už ´navždy´, protože já jsem v polovině ledna na pár měsíců mířila do Londýna a pak už jsem měla psát diplomku... Ale však my se sem ještě vrátíme. :))