Padrťské rybníky

Tento víkend byl asi jedním z posledních, kdy sluníčko hřálo a lákalo do přírody a když se mlha zvedla, chtělo se ven už asi i největším lenochodům (jako jsme my:)). Teda až potom, co máma řikala, že jede někam na výlet... Dnešní volba padla na jedno rozkošné místečko v srdci Brd - na Padrťské rybníky. Jsou lokalizovány ve vojenském výcvikovém prostoru Brdy a k jejich zpřístupnění došlo až v letošním roce... Nad délkou zpřístupnění visí otazník - kdo ví, jak to bude s radarem v Brdech...

Původně jsem si myslela, že jsou k nám blíž, ale cesta se rozhodně vyplatila - už jenom jet autem v poměrně řídkém nedělním provozu (tedy při cestě tam) mezi kopci, poli, loukami a malebnými městečky, to už samo o sobě je takovej malej zážitek:) Zastavili jsme se až ve vesničce Míšov, která se stala naším výchozím bodem. Odtud to k našemu cíli bylo cca 4 km "vojenským" lesem. Po očku jsme stále sledovali mapu, abychom se neztratili, ale ono to nehrozí - značené to tam sice není, ale jde se v podstatě jenom po lesní silnici.

Blyštivé šperky paní Přírody (foto: Lenka)

Les se rozevřel a nám se naskytl pohled na jakousi vojenskou budovu - před ní se nachází cílový prostor (ani se mi moc nechce domejšlet, co se tu odehrávalo a odehrává - tyto myšlenky jsou tak jediné, které kazí zdejší takřka dokonalou přírodu)...

Cílový prostor Padrť - u Dolejšího rybníka (foto: Jirka)

Potom nás cesta zavedla k stromořadí, které lemuje cestu kousek od prvního z rybníků - tedy on není ani tak první, když je menší, ale nám se do cesty postavil dříve než jeho větší kolega:) Jednalo se o Dolejší padrťský rybník - jeho rozloha je 65 ha. Je umístěn severněji a ještě kousek na ním bývala ještě v polovině 20. století vesnice Padrť, podle které jsou i zdejší rybníky pojmenovány. Historicky sahá až do 17. století a pro okolí typická byla zpracováním železa - její osou byl Padrťský potok (jedena z významných zdrojnic řeky Klabavy), na kterém bylo 5 hamrů. Zánik obce je velmi smutný - v roce 1952 musela ustoupit rozšiřujícímu se vojenskému prostoru a domy byly zbourány... Ale to už je historie, dnes tu bují vegetace (hojně) a probíhají vojenská cvičení (občas).

Lepší je se ale dívat po přírodních krásách - nějak si zdejší krajinu teď neumím představit jinak než v podzimním hávu se zahnědlou trávou, zlatavým listím na břízách a dubovým pod nohama... Když ze vší té nádhery začne modravě zářit hladina rybníka... to se mi ani pořád nechce opakovat, jaká je to nádhera a krása - ale stejně se tomu neumim ubránit:)

Podzimní barvy (foto: Jirka)

Stromy a modrající se hladina Dolejšího rybníka (foto: Jirka)

Ještě, že jsme si vzali svačinu - to jsme si mohli v klidu sednout na hrázi a našťouchat si bříška:) Sice se to původně nezdálo, ale jak se člověk nepohyboval, tak zima byla - ale silně to kompenzovalo sluníčko, seč mu podzimní síly stačily:) Po malém odpočinku jsme se šli podívat ještě kousek severně a narazili jsme na malý půvabný rybníček a až teď z mapy jsem přišla na to, že za prvním modravým korálkem se nacházeli ještě další tři a tak tvořili už pěknou šňůrku:)

Malý rybníček na Padrťském potoce (foto: Jirka)

Sluníčko se počínalo už pomalu chystat k západu, tak jsme se radši už nepouštěli do žádných větších akcí a vrátili jsme se zpátky na rozcestí a odtud ještě k druhému rybníku. Hořejší padrťský rybník je větší - má 115 ha a maximální hloubka je až 2,5 m. Zajímavé je porovnat oba rybníky z hlediska jeho okolí - Dolejší obklopují spíš slatiny a vodní plocha zarůstá rákosím, oproti tomu okolí Hořejšího rybníka tvoří lesy.

Traviny na hrázi vypuštěného Hořejšího rybníka (foto: Lenka)

Rybníky se nachází v nadmořské výšce 635 m a jedná se o nejvýše položené chovné rybníky ve středních Čechách. Plave v nich především kapr a údajně je všude známý pro jeho chutné maso... ale já jsme o něm ještě neslyšela:) Rybníky jsou obhospodařovány v dvouletém cyklu - což možná vysvětluje fakt, že Hořejší rybník jsme zastihli v jaksi ušlém stavu:) Prostě zrovna byl téměř bez vody:)

Kdo by to byl řekl, že tyto rybníky jsou v Brdech už po více než čtyři století... Oblast byla na hranici mirošovského a rožmitálského panství, ale už v 16. století patřili jednomu majiteli - Florianu Gryspekovi z Gryspachu, který pravděpodobně nechal rybníky zbudovat.

Oba rybníky jsou součástí stejnojmenné přírodní rezervace - tedy Padrťské rybníky. Rozloha je 200 ha a vyhlášena byla v roce 1966. Mě se teda hrozně líbilo, že jsem poprvé v životě viděla hejno volavek - vždycky jsem viděla jednu nebo dvě a tady jsem jich napočítala 12 a určitě to nebyly všechny. Však taky tato oblast má velký ornitologický význam. Lze zde spatřit např. orla mořského, čápa černého, kormorána a samozřejmě kachny divoké a sem tam i nějaká ta labuť bude... :)

Zarůstající Dojelší rybník z hráze rybníka Hořejšího (foto: Jirka)

Hodně mě překvapilo, kolik se tam pohybovalo lidí - bývala bych si byla myslela, že na takovém místě člověk bude víc sám, ale cestou jsme se míjeli s mnoha cyklisty i turisty a dokonce jsme zahlédli i rodinky s kočárky a malými dětmi. Evidentně se tedy jedná o místo velmi oblíbené:) Pozdě odpoledne (zrovna po změně letního času na zimní) se docela rychle blížila tma, tak jsme si řekli, že se nebudeme tak úplně vracet zpátky a vezmeme to jinou cestou. Ještě jsem se chtěla podívat na "zbytky teslínského kláštera":) Místo se nachází v lesích, kousek od Hořejšího padrťského rybníka a asi 2 km severně od dnešní obce Teslíny.

Místo jsem nakonec našli, ale jde opravdu jen o zbytky - nebo spíš terénní náznaky nějakých staveb. Filiální klášter s kostelem sv. Jana Křitele byl zřízen asi na konci 11. století ostrovskými benediktiny. Místo ale bylo zničeno během husitských válek - v roce 1421. Loď kostela byla asi 45 m dlouhá a 10 m široká, zbytky zdí se zachovaly až do 19. století... Ale dnes lze najít už jenom stromy a tabulku s výzvou "poutníče, postůj a pomni dnů minulých".

No, jak říkám - zpátky jsme se už nevraceli... takže jsme narazili na elektrický ohradník, ostnaté dráty... a posléze terénní automobil, kde seděl pán v maskáčovaném mundůru... No, trochu mi v tu chvíli zatrnulo... ale nestalo se nic děsnýho... Jenže si stejně myslim, že příště se už radši vrátíme:))