Terén - České Švýcarsko III.

Ke konci srpna opět nastal čas, kdy jsme se vydali do Českého Švýcarska za terénními geologickými pracemi... Vzali jsme to trochu odpočinkověji a spíš jako dodělání restů, které jsme si nadělala minule;))

První den jsme se až do tmy plahočili v lesích mezi skalami u Všemil, ale odměněni jsme byli - koukli jsme se na západ slunce vedle Růžovského vrchu, pěkný červánky byly:). Při odjezdu jsme si všimli nějakého divného zvuku u auta - a ejhle, v přední pneumatice jsme měli šroubek...

Šroub mohl za to, že jsme se výjimečně nevydali mezi skály, ale nejprve jsme jeli "na výlet" do Rumburka - teda spíš do pneuservisu, ale čekali jsme na opravení autíčkovy nožičky, takže jsme měli i čas, abychom se porozhlídli po centru města:) Město se mi moc líbilo, má hezký ráz...

Nejstarší zmínka pochází z roku 1298, ale je pravděpodobné, že historii má delší. Byla to tržní osada na tzv. Solné stezce. Prvními majiteli byli Berkové z Dubé, potom následovali rody: Schleinitzové, Strehlitzové a Kinští.

Znak města pochází z roku 1587, kdy dal městu 17. prosince privilegium samotný císař Rudolf II. V roce 1681 byl vybudován morový sloup, kolek kterého později byly doplněny další sochy (v letech 1724-1774).

Náměstí v Rumburku (foto: Jirka)

Nejvýraznější památkou a skvostem Rumburka je bezesporu loretánská kaple. Postavena byla v letech 1704 - 1709 a je celá tvořena pískovcem (oproti italskému originálu, jenž je z mramoru). Postavit ji nechal kníže Antonín Florián Liechtenstein a jedná se o nejseverněji položenou Loretu jak u nás, takm i v Evropě.

Uvnitř je plastika Černé Madony s dítětem, které byla zhotovena v Římě v roce 1694 a vysvěcena papežem Innocencem XII. Na vnější výzdobě se podílel sochař Jan František Bienerth, jehož sochy jsou umístěny před klášterem.

Škoda, že toho času nebylo více, protože Rumburk a jeho okolí by jistě stály za bližší prozkoumání... Tak snad někdy příště... Ale práce volala:)

Loreta v Rumburku (foto: Jirka)

Po prohlídce města a následného převzetí uzdraveného vozítka jsme se vydali do terénu. Pokračovalo se v již započatém profilu nedaleko Jetřichovic. Bohužel jsme měli smůlu ve vybrané cestě při skále a tak asi za tři hodiny, kdy jsme zjistili, že tudy cesta nevede jsme museli znovu na začátek - vybrat jinou a přístupnější cestu nahoru. Jaké ale bylo naše překvapení, když jsme přišli na to, že stačilo na počátku dnešního profilování popovylézt o trošku výš a měli sme cestičku podél skály tak pohodlnou, že se nám o takové doposud ani nezdálo:)... (Lenka: Chápu, že to je blbej psychologickej moment, kdy se člověk vrací zpátky, ale myslim, že se zase nestalo nic tak děsnýho... asi jsem už zvyklá:)) Po této trase jsme vyběhli nahoru tak rychle, že po dokončení dalšího profilu slečny geoložky:) jsme měli ještě dostatek času na užívání si a kochání se podvečerního Českého Švýcarska. Došli jsme na vyhlídku na Vilemínině stěně. Odtud je krásný výhled na nedalekou Mariinu skálu a na Jetřichovice.

A zase naše známá Mariina skála z vyhlídky Vilemínina stěna (foto: Lenka)

Po zdržení se na tomto místě následovala pohodlná procházka dolů do Jetřichovic a cesta do Krásné Lípy - místa našeho momentálního přebývání. Po absolvování malé večerní zastávky v příjemné restauraci v Chřibské a následném regenerování se jsme se probudili do dalšího dne...

V plánu bylo jak jinak než zpracování dalšího profilu v lokalitě Chřibské Kamenice nedaleko Rynartic. Při putování okolo zdejší říčky a hledání dalšího rozdělaného profilu, u kterého stačilo pouze navázat v již započaté práci mi bylo sděleno, že bude lepší začít nový, že navázání by už nemuselo být přesné... Tuto informaci sem nesl trošku nelibě, ale statečně, když jsem, pokud si dobře vzpomínám, tuto skutečnost snad nedával nijak zvlášť najevo:) (L: Tak to nebylo, prostě to dál nebylo přístupný a na nohou přísavky nemám:)). Vykompenzování této újmy spočívalo v pomalém a důkladném prozkoumávání této lokality hledáčkem mé zrcadlovky:) (L: Jojo, těď pravdu má;))

Chřibská Kamenice nedaleko Rynartic (foto: Jirka)

Nakonec se zkoumaná skála našla, cestička na vrchol se také našla - pro jistotu dopředu, aby jsme předešli problému, který nás potkal předcházející den:) a kýžený geologický výzkum tudíž zdárně proběhl... Myslím si, že dokonce v rekordním čase... Pro mě jako nosiče, zapisovatele a člověka geologií nepostiženého nastaly i jisté chvíle, které mě mile překvapily. Při asi tak tříhodinovém výstupu a zapisování poznámek, které na mě slečna Lenka dosti rychle chrlila (nebo je mé psaní pomalé?:)) a psaní pořád dokola jemnozrnné, hrubozrnné, příměsi atd..., kdy člověk vidí jen a jen skálu... stejnou skálu:), tak najednou je zde krásnej pět centimetrů dlouhej křemen, co ze skály trčí... Geologové se jistě jen pousmějí:) (L: Pět centimetrů neměl, to přeháníš, ale o tom ta geologie trochu je... o tom bejt celej den u jedný skály... si časem zvykneš;))Po úspěšném zprofilování další stěny následovala cesta do našeho dočasného příbytku:)

Probuzení do dalšího dne bylo velmi rychlé s již následným balením, vyklízením našeho pokojíčku a rozmýšlením a plánováním jak zakončíme poslední den v Českém Švýcarsku. Tento den se nenesl již v duchu pracovním, ale v duchu výletním. Po zkonstatování a shodnutí se, že v tomto počasí si rozhled z Děčínského Sněžníku moc neužijeme, rozhodli jsme se navštívit místo, kde se vlévá Jetřichovická Bělá do Kamenice - a kde se nachází stavba jménem Dolský Mlýn. K Dolskýmu mlýnu se jde asi tak dvoukilometrovou cestou podél již zmíněné Bělé. Neuvěřitelně čistá říčka se klikatí podél cesty a procházka je to velmi příjemná...

Jetřichovická Bělá kousek před vtokem do Kamenice (foto: Jirka)

Místečko je to rozmanité... Nejprve jsem si prozkoumali okolí, kde je pár věcí, co za vidění stojí. Můžete se kochat soutěskou podél Kamenice, kde trasa je různorodá - stezka vede po vytesaných schůdkách ve skále, když přejdete po mostě přes Kamenici a dostanete se kolem Královského smrku a křížku u něj k místu, kde jsou zbytky (základy) kamenných domů, u nichž jsou patrné ještě vstupy do sklepů. Jistě se na toto místo ještě vrátíme...

Most přes Kamenici nedaleko Královského smrku (foto: Jirka)

Křížek u Královského smrku (foto: Jirka)

Pak už naše nožky směřovali k cíli výpravy... Dolský mlýn je poprvé zmiňován v roce 1515. Od roku 1814 se v něm pálila kořalka a rokem 1881 začala turistická éra zahájením provozu na lodičkách Ferdinandovou soutěskou mezi Srbskou Kamenicí a Dolským mlýnem. Dneska je z mlýna pouze rozvalina. My jsme sem dorazili bohužel v době, kdy se zde natáčí (pohádka Peklo s princeznou), mlýn jsme viděli pouze z dálky. Je to ale rozlehlé místo a tak zde můžete trávit více času.

Dolský mlýn na řece Kamenice (foto: Jirka)

Po skončení prohlídky místa jsme se pomalu pěšky odebrali zpět do Jetřichovic k zaparkovanému autíčku a odjeli do našeho středočeského... no...ehm...prostě domů:) a tak skončila naše další v pořadí třetí geologická výprava:)).

Tohle se mi líbí, jak se v rozepsaném textu přidal do psaní Jirka - někde to ale nešlo nechat bez komentáře;) To aby nedocházelo k matení čtenáře, přehánět se nemá:))).