sobota 5. července 2008

Plzeňsko - II. část

Ráno jsem se zalekli borůvkové hrozby a vydali jsme se raději po vlastní ose dál:) Ale je pravda, že moc daleko jsme neskončili:))

Dojeli jsme pouze do nedalekých Kralovic - původní záměr byl, že nakoupíme nějaký ty potřebný věci a zase hezky pofrčíme dál. Jenže ono v tom městečku bylo docela hezky, tak jsem se lehce zatoulali ke kostelu sv. Petra a Pavla - původně se jednalo o gotický kostel, který byl v 16. století renesančně přestavěný. Na nedalekém hřbitově jsou kované kříže, nejstarší z nich je datován do roku 1307. Náměstí je pojato poměrně moderně - s jakousi kašnou z kamene, stromky a moderním osvětlením. Nejstarším domem tu je č.p. 35 - tzv. Dům u Beránků (nebo u beránků?), dnes tu sídlí informační centrum a cestovní kancelář:).

Kralovická křižovatka se sochou a kostelem sv. Petra a Pavla v pozadí (foto: Jirka)

V Kralovicích jsme si uvědomili, že čas už dost pokročil a rychle jsme zamířili směr městečko Plasy, kde je proslulý klášter (bývalý cisterciácký). Klášter založil v roce 1144 Vladislav II. Postupně se ke klášteru připojovaly další města, budovy a dvory, začalo se se stavbou kamenných budov na místo dřevěných. V roce 1204 byl vysvěcen románský kostel Nanebevzetí Panny Marie. Od 14. století a za dob husitských válek došlo k úpadku kláštera. V roce 1628 se vše v lepší obrátilo a od tohoto roku opět probíhaly rekonstrukce budov válkami poničených. Původní gotická kaple byla obestavěna sýpkami s hodinovou věží - hodinový stroj je funkční dodnes.

Komplex klášterních budov v Plasech - budova sýpky (foto: Jirka)

Za dob opata Evžena Tyttla byl pozván Jan Blažej Santiny Aichel, aby se podílel na přestavbách, podle jeho plánů byl postaven konvent s velmi důmyslných systémem stavby v bažinném terénu - systém dubových kůlů je pod stálým působením vody, tzn. jedná se o řízený a důmyslný systém. Všechny přestavby nebyly realizovány - jinak by místo kostela stál chrám... Otázkou je, jestli je to dobře nebo špatně:). Krom Santiniho se na přestavbách podílel i další významný architekt - Kilián Ignác Diezenhofer. Malířskou a sochařskou výzdobu obstarali - Jakub Antonín Pink, František Antonín Müller, Josef Kramolín, Matyáš Bernard Braun nebo Petr Brandl.
Smutnější část historie přichází s josefínskými reformami (Josef II.) - v roce 1785 byl klášter zrušen, jako mnoho dalších v českých zemích. Na počátku 19. století klášter i s pozemky kupuje kancléř Klemet VáclavLothar Metternich. V roce 1894 postihl konvent požár, který zničil druhé patro, záhy ale bylo opraveno.

Z interiéru kláštera - knihovna, ale moc původních svazků tu nenajdete, klášter v 19. století vyhořel (foto: Jirka)

Nejzarážející mi ale příde historie poměrně nedávná, kdy za komunismu byla část kláštera využívána na byty a do těchto krásných staveb byly instalována umakartová jádra a podobné výdobytky "moderní" doby. Zvláštní také je, že tyto obrovské stavby sloužili pro max. 60 mnichů, kteří tu pro svou potřebu měli i nemocnici... Rozlehlost kláštera je znát i na jeho stavu - evidentně se nedostává peněz a areál je docela poničený. Prostě a jednoduše - velmi zvláštní místo:) Na prohlídce jsme byli sami dva a pan průvodce byl velmi sympatický a pohotový a hezky se s ním ta hodinka trávila:))

Při putování jsme narazili na jedno malé velké místo - ne, na rozkošné místo. Je to vlastně jednoduchá kaplička božích muk, ale je od ní krásný výhled do české krajiny. Někdo k ní chytře postavil stůl a informační tabuli, abychom my pocestní (posilniční?) věděli, na co krásného se díváme:) A kde že se to místo nachází? Možná u obce Vladměřice... a nebo taky někde jinde? :)

Vyhlídka od kapličky u obce Vladměřice (foto: Jirka)

Výhled od vyhlídky :) - aneb pohled na českou krajinu (foto: Lenka)

Sice bylo už moc hodin, když naše autíčko nabralo směr Manětín, kde je zajímavý zámek. Nakonec to ale moc nevadilo - park patřící k zámku byl přístupný i po zavírací hodině (možná díky zámecké restauraci:). Nicméně, procházka to byla pěkná a i s několika zvířecími zajímavostmi:)) - jako kachna s kačenkami, veverky a páv:)).

Zámek v Manětíně - foceno ze zahrady (foto: Jirka)

První zmínka o Manětínu pochází z roku 1169. Prvních 300 let existence je Manětín v majetku johanitů, od roku 1235 se jedná o město. Historie zámku je psána od 16. století, postaven byl ve slohu renesančním. Za vlastnictví rodu Lažanských došlo k barokní přestavbě (r. 1712). V této době ve městě působila řada umělců např. sochaři Jan Brokof a Jan Borovec. Město je dnes typické prostranstvím před zámkem, které je ve svahu postaveno netypicky výše než samotný zámek, což ho částečně utápí. Nachází se zde sousoší Nejsvětější trojice, kašny sv. Václava a sv. Floriána a řada jednotlivých alegorických soch.

Zámek, kostel a barokní sochy v Manětíně (foto: Lenka)

Pro druhý den toho bylo dostatečně a pak už jsme se vydali směr naše druhé útočiště - skoro až u vodní přehrady Hracholusky.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Díky za komentář, thank you for your comment! :)